Básnická prvotina bechyňského autora je poetickým rozjímáním o tichu, o jeho podobách a impulzech v současném světě. V lidském počínání a vnímání se objevuje jak „mihotání částí zvuku“, tak i tichá a čistá slova, která garantují jak počátek vztahu, tak i jeho zánik. „Každá nová báseň je jiná,“ konstatuje Etiene Levi. V každé může být touha nebo naopak obava a úzkost, v každé nastane na jejím konci ticho, násobené působivostí daného verše. Ale každé ticho má zároveň svůj hlas, jenž se mění „v kamínky nevyřčených přání“, v to, co symbolizuje sladkou i trpkou nehybnost přítomného času, co ukrývá touhy a přání, jež dokážeme spíše naznačit, nikoli ale naplno vyslovit. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze