Sbírka veršů české vysokoškolské pedagožky je lyrickou výpovědí o cestě životem, o pocitech člověka, který je bytostně přesvědčený o lásce a dobru v člověku, v němž vidí i naději budoucnosti. Pocity Marky Hojdarové vyvěrají z drobných osobních postřehů i z úvah nad spletitostí života, nad jeho nečekanými zákrutami nebo naopak nad chvílemi, kdy přináší uspokojení a štěstí. Především se ale u autorky projevuje radost z tvorby, nikoli náhodou deklaruje hned v úvodní básni, že "má veršů plný počítač". I proto se ve sbírce potkávají dojmy člověka, jenž psaním vyjadřuje své vnitřní obohacení, například radost z hlubokého zážitku na koncertu v Rudolfinu. Na druhé straně popisuje autorka i záchvěvy podzimu života, oněch okamžiků, kdy lidská bytost nemá být zaslepená přítomností či podléhat "lavině únavy", ale právě naopak má "otevřít oči a srdce". Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze