Soubor povídek polského autora obsahuje drobné, mnohdy až hořce anekdotické příběhy lidí, kteří žijí v dolnoslezském městě Bielawa a jeho okolí. Osm podmanivých povídek, v nichž autor vzpomíná na svůj rodný kraj, jenž se stal jakousi branou pro překročení hranic a tím i ke vstupu na české území. V popředí dějů v téměř zázračných metafyzických proměnách jsou lidé se svými sny, přáními a nadějemi, jež však v okamžiku, kdy mají být realizovány, narážejí na řadu obtíží. Bez této touhy by se ovšem život stal nesnesitelným... Dobrzaniecki se vrací do dětství, proto využívá a "oprašuje" bohatou představivost těchto let a může tak s neobyčejnou lehkostí a půvabem vyprávět o tom, co osobně zažil, i o tom, co jen slyšel a týká se to vzdálené minulosti. Autorova domovina se ale stává i jevištěm, v němž se dotýkají hranice tří kulturních proudů: toho domácího, dále pak německého vlivu zaniklého po skončení druhé světové války a poté i nástupu nedaleké české přítomnosti, jež byla mnohdy vnímána i jako prvek obtížného soužití. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze