Druhý díl románu o utrpení českého selského lidu za feudalismu - v době vydání císařského patentu Leopolda I. (poslední čtvrtina 17. století). Lid, pobouřený tím, že panstvo nedodržuje patent, slibující poddaným úlevy, povstává k dalším a dalším rebeliím. Kovář z Rasnice - Ondřej Stelzig - "je vlastně moderním lidovým vůdcem. Vedl sedláky přesto, že sám neměl robotní povinnost. Měl na svou dobu značné vzdělání, procestoval řadu zemí a dopisoval si s přáteli z Rakous, Bavor i Uher. Zprvu věřil i on, že císař sám zlepší osud sedláků. Na tuto víru doplatil. Byl poslán na deset let do Rábu, utekl odtamtud, byl znovu uvězněn a ve vězení zahynul." (V. Kaplický.) Avšak myšlenky, za které bojoval, zůstaly v lidu živé a sedláci nepřestali věřit, že se dočkají doby, kdy si - podle staré pověsti - "nasadí člověk z rodu selského na hlavu železnou korunu Libušinu a kdy teprve bude v Čechách lépe". Zdroj anotace: Národní knihovna ČR