Polský pedagog se zabývá pedeutologií, tj. teorií učitelského vzdělání, ale zajímá jej prvořadě vlastní učitelská praxe. Rozeznává schematický a modifikační stupeň dovedností, druhý je mu základem pedagogického umění.Následuje pak obšírný výklad experimentálního řešení problému dovedností. Odmítá rutinérskou techniku jako způsob výuky a přiklání se k pojetí tvůrčí schopnosti rozvíjet postup vyučování podle různorodých proměnlivých situací. Zdroj anotace: NKP