Autor si vybírá krátký úsek ze života Jana a Elišky v době, kdy došlo ke krátkému smíření mezi manžely a kdy pak následovala definitivní roztržka. Jan je tu líčen jako náruživý svůdce žen, přestupující všechny zákony a zvyklosti pro své rozmařilé choutky. Zápletka využívá tohoto Janova sklonu a vypráví o hnutí Albigenských, které bylo Janem málem uzákoněno jako rovnocenné náboženství. Kniha je nejen neobjektivní a naprosto černobílá v líčení postav, je značně sentimentálním ženským čtivem a navíc je místy psána strašnou zastaralou češtinou. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze