Jako v jiných svých dílech, i v tomto románu zachytil M. Jókai (1825-1904) důležitý úsek maďarských dějin - josefinskou dobu. Ústřední postavou je pokrokový maďarský šlechtic Matyáš Ráby, který skutečně žil a jehož podrobný deník byl Jókaiovi cenným pramenem k románu. Ráby jasně viděl hrozné feudální poměry své země, nelidskost zastaralého právního řádu, korupci a svévoli úřadů, ožebračování těch, kteří se nemohli bránit. Ve svém hlubokém smyslu pro spravedlnost se dal do boje proti feudální tmě, do boje za uskutečnění josefinských snah. V tomto boji však zůstal osamocen, poněvadž i pokroková část maďarské šlechty se bránila opravám Josefa II. především z toho důvodu, že znamenaly velikou, násilnou germanisaci, čímž se stavěly proti zájmům národa. Osobní osud Rábyho končí tragicky, je to osud ztroskotaného jedince, kterému nezbývá než opustit rodnou zemi. Ale tato země, jejíž historii věnuje autor nemenší pozornost než Rábymu, učinila právě tehdy první nesmělé krůčky na cestě vedoucí z hospodářské a sociální zaostalosti. (Podle předml.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR