"Sotva by mě kdy napadlo, že přijdu do styku s Eskymáky a že o nich budu psát. Ale stalo se. Poprvé mě na Daleký sever, kde odedávna žijí, zavedl náš cestovatel Jan Welzl. V knihách, které nám zanechal, jsem se dočetl o Eskymácích a jejich světě tolik neuvěřitelných věcí, že jsem zatoužil následovat jeho příkladu. Jenomže doby, kdy si člověk mohl zapřáhnout koníka do dvoukolky a vydat se napříč Sibiří k Ledovému oceánu, už dávno minuly, a i kdyby ne, scházela by asi našinci k tak ztřeštěnému podniku odvaha. Podruhé jsem do světa Eskymáků nahlédl díky kanadskému spisovateli Farley Mowatovi, jehož knihu Lidé v zoufalství jsem pro českého čtenáře přeložil. Práce na překladu knížky mě přiměla k tomu, že jsem se o ten obdivuhodný eskymácký nárůdek, rozptýlený v mnoha zemích nezaledněné Arktidy, začal zajímat hlouběji. A pak se na mě usmálo štěstí. Pobýval jsem čtyřikrát na Sibiři. Procestoval jsem křížem krážem Jakutskou autonomní sovětskou socialistickou republiku, která leží na jih od Severního ledového oceánu a zaujímá obrovskou plochu, větší než třicet našich republik. Ty čtyři sibiřské cesty mi daly nesmírně mnoho. Poznal jsem Sibiř, kdysi zemi vyhnanců, dnes zemi zaslíbenou, jak se jí začíná říkat, její úžasné bohatství, přenádhernou přírodu a lidi, kteří tam žijí. Napsal jsem o tom cestopisnou knížku Bajanaj aneb země zaslíbená a pro děti knihu sibiřských pohádek Medvědí král. A protože jsem se na své pouti Sibiří setkal i s Eskymáky, o nichž jsem toho tolik věděl z dřívějška, jaký div, že se nakonec zrodila knížka eskymáckých pohádek, která dostala jméno Pohádky z iglú." Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU