Thákurovy básně (stejně jako celé jeho dílo) jsou hluboce ovlivněny staroindickými filozofickými a náboženskými texty, z nichž čerpal víru, že svět kolem nás je poznatelný a musí být využit ve prospěch člověka. I proto se stává jeho poezie poselstvím, které vášnivě straní a přitakává životu, poselstvím, které odmítá jakékoli ortodoxní názory a naopak směřuje, i vzhledem ke zdůrazňování duchovního odkazu Indie, ke vzájemnému porozumění a toleranci. Tento vznešený, přitom však nekompromisní postoj nalezneme i v těch autorových verších, které psal na sklonku svého života. Jsou sice již poznamenány Thákurovým zhoršujícím se zdravotním stavem, nicméně z nich neustále promlouvá sladkost úlomků pravdy, která velkému básníkovi nezhořkne ani na tom nejzazším okraji smrti. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz