Montauk je indiánské jméno nejsevernějšího cípu Long Islandu s vyhlídkou na Atlantik. Právě zde se prochází stárnoucí spisovatel a mladá dívka. Jejich krátký vztah prožívá on jako směs pocitů nostalgie, hořkého nadhledu a jakéhosi vnitřně kontrolovaného štěstí. Nejde o klasický milostný poměr, dívka se spíše stává prostřednicí se světem mladistvé lásky a inspiruje muže ke vzpomínkám a rekapitulaci jeho minulých vztahů, erotických, pracovních i přátelských, vesměs pro jeho život mnohem zásadnějších, než ten právě prožívaný, který ovšem probouzí unavenou mysl kouzlem skutečné a bezprostřední přítomnosti. Příběh je vyprávěn střídavě v první a ve třetí osobě, formou deníkových poznámek a úvah, a třebaže neobsahuje žádná přesná autobiografická fakta, autor se nikterak netají tím, že jde o jeho intimní životní zpověď. Kniha je považována za nejněžnější a nejodvážnější Frischovo dílo, přesto vyvolává pochyby, zda Frisch v době jejího vzniku byl ještě schopen a hlavně ochoten prožít skutečný cit, v němž by šlo především o toho druhého, v němž by každá intimnost nebyla kalkulativně prožívána jako předloha plánovaného literárního počinu, zda nešlo výhradně o potřebu odkrýt a objasnit pocity a názory svým blízkým, svým čtenářům i sám sobě. Životní zkušenost v tomto případě zplodila těžce skrývanou skepsi, odstup a sebeironii, postoje nepřekonatelné zřejmě už žádným jiným pocitem. Přesto jde o velmi kvalitní, inspirativní čtení. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz