Soubor patnácti prací známého multioborového vědce, vzniklých v 60.–80. letech 20. století. Po úvodních textech, v nichž Eco shrnuje a hodnotí interpretační přístupy od Aristotela až po Derridu, přechází k formulaci svých názorů na „otevřenost díla“, „modelového čtenáře“ či interpretační meze. Dotýká se přitom čistě teoretických otázek a termínů sémiotických a lingvistických, ale nabízí i konkrétní pohledy na literární texty (Joyce, Pirandello, Borges), žánry (drama, seriály). Kniha je psána pro Eka typickým čtivým jazykem, který se vyznačuje kombinací přesných vědeckých vyjádření a úsměvných úvah. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz