Jedna z nejzajímavějších a nejpoutavějších knih Karla Čapka. Autor v ní vypravuje o postavách a událostech z bible, z řeckého bájesloví, z českého pravěku i ze světové literatury, ale tak, že jim vkládá do úst myšlenky a city člověka a někdy také jen "človíčka" své doby. Podařilo se mu tak vytvořiti příběhy nesmírně vtipné a humorné, jindy zase hluboce poetické a lidské. Rané jeho apokryfy - v knize jsou shrnuty z období bezmála dvacíti let - byly spíše půvabnými hříčkami jeho jiskřivého a poetického ducha, v pozdějším období, zejména v letech 1937-1938, stávaly se ostrou a útočnou zbraní proti hitlerovskému fašismu a imperialismu. Proto byly hojně překládány do světových literatur a proto se také setkaly s takovým ohlasem u sovětských čtenářů. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR