Katice je sedmiletá holčička plná energie a nápadů. Žije ve Švédsku v dětském domově. Má tu kamarády, ale i nepřátele. Její poměrně spokojený život naruší zpráva, že si ji její rodina chce vzít zpátky k sobě. Katice nic neví o svém původu, ani svých blízkých. Ví jen, že její maminka umřela, když byla Katice malá. Za dveřmi vyslechne rozmluvu vychovatelek o tom, že je Cikán. Vůbec neví, co si má o tom myslet. Některé děti se jí začnou kvůli tomu posmívat. Katicin život se mění od základů. Tatínek ji přiváží do tábora kočujících Cikánů, kteří se živí provozováním pouťových atrakcí. Seznamuje se se svými sourozenci i s nevlastní, přísnou matkou. Je družná a kamarádská, zvyká si rychle na nový, tak odlišný, způsob života. Vždyť až doposud spala v posteli, nosila boty, jedla z vlastního talíře, ale hlavně bydlela v kamenném domě. Volnost a temperamentní povaha sourozenců, barevné oblečení, pomoc na pouti, to vše se jí líbí, ale postupně poznává velmi stinné stránky kočovného života Romů. Nikdo je nechce nechat dlouho na svém pozemku, nemohou se nikde usadit, ale, co jí vadí nejvíc, nikde nechtějí romské děti přijmout do školy. A ona se tolik těšila, až se naučí číst a psát! Knihu doprovázejí velmi pěkné dětské ilustrace. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze