Poslední z velkých románů nizozemského spisovatele, nejvýraznějšího představitele regionální nizozemské literatury (1897-1961), je bez ústředního hrdiny a kupí kolem venkovské hospůdky veselé i neradostné a často až tragické osudy místních obyvatel a spřádá obraz prostého života lidí nesoucích statečně svůj osud a bojujících trpělivě, s nadějí a pokorou o štěstí. Příběh vyznívá v oddaný souhlas s pozemským životem, jenž, jak se v závěru knihy říká,"není dokonalý, ale je to pozemský život. Kvete a nese plody, a my nemůžeme být sdostatek pokorní..." Zdroj anotace: Národní knihovna ČR