Důvěrné rozhovory vyšly na samém začátku náboženské krize roku 1518, rok po veřejném vystoupení Lutherově, jehož přívrženci je uvítali stejně nelibě jako pravověrní mniši a ostatní odpůrci německé reformace. Ve všech rozmluvách, které přítomný výbor nabízí, najdeme barvité vylíčení mravů 16. století, ve všech poznáváme mistra slohu, jazykové elegance, břitkého vtipu i sžíravé satiry, pro něž bývá Erasmus nazýván „latinským Voltairem“. Vidíme zde totéž, co ne chybí už ve CHVÁLE BLÁZNOVSTVÍ, totiž bystrý postřeh, pronikavou psychologickou analýzu, nemilosrdné satirické šlehy i shovívavý úsměv starého filosofa, který – a v tom je rozdíl mezi ním a Voltairem – se nerad mísí do ryku velikých hesel a převratných činů a s úsměvem pozoruje komedii života, věčně stejnou, a přece věčně svěží a zábavnou. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU