Sbírka připravovaná k vyd. v r. 1939, censurou však zakázaná a vydaná poprvé teprve r. 1945, se skládá ze dvou cyklů. V prvním z nich, nazvaném "Karpatské melodie", oslavuje SKN svoji milovanou zakarpatskou Ukrajinu "karpatské hvozdy, polonin lid, strašlivou krásu, strašlivější bídu": sám nazývá svůj cyklus torsem, poněvadž "situace v 'zemi bez jména' se změnila dříve, než mohly býti (melodie) dopsány", ale dává jasně zaznít pevné víře v lepší a radostnější život, čekající jeho milovanou zemi. Druhý cyklus, podle něhož je celá sbírka pojmenována, tvoří verše, kterými dodával básník v nejchmurnějších dobách - v roce 1938 - lidu celé naší republiky odvahu a sílu ("každý se bojí o svou kůži, / ale kdo čisté srdce má / ví den, jenž velí se nebát, / jenž velí také život dáti, ví den, ví den a život dá"), kterými dodával víru, že zvítězí v spravedlivém boji o svá práva, protože "čím dále na východ tím méně sami / jsme s bídou svou, a hořknoucími tmami / se blíží světlo, příklad, znamení". Zdroj anotace: Národní knihovna v Praze