Album "Fossora" je desáté studiové album islandské hudebnice. Post-pandemická deska natočená v ústranní, která je ovlivněná smrtí zpěvaččiny matky. Björk pandemie uzavřela na Islandu a ona začala v mezidobí tvořit. Jinak žít – a dle jejích vlastních slov si to paradoxně docela dost užívala. Nemusela stíhat letadla, nebyly koncerty. Fossora je intenzivní deskou, kterou si Björk nové posluchače nezíská, neztratí ale ani ty stávající. Pro někoho příliš experimentální (dvouminutová Mycelia, vystavěná jen na vokálních harmoniích), pro jiné zoufale neuchopitelná až disharmonická (hutná řež v druhé polovině titulní Fossora). Kdo naopak u Björk hledá právě tuhle „cizost“ a nekonvenční přístup, bude jásat a blahořečit ji. A mezi těmito dvěma tábory už dnes nebude stát nikdo. Její současná tvorba už nejde brát jen „napůl“, natolik už je svérázná. Ne účelově a za každou cenu (i když by se to mnohým kritikům mohlo zdát), je to prostě součást vývoje Björk