Vdovcovy paměti, osobní výpověď nesená snahou poznat sebe sama i okolní svět, tvoří krátké baudelairovsky laděné prózy z 80. let 19. století, kdy básníka opustila žena a prožíval vcelku nepříznivé životní i tvůrčí údobí. Oddíl Má vězení se vrací jednak k období studií na lyceu, které považoval za svou první ztrátu svobody, jednak ke skutečnému pobytu ve vězení v Monsu, kde si odpykával trest za postřelení přítele Rimbauda. Závěrečná Zpověď z 90. let popisuje autorovo dětství, seznámení s budoucí ženou a jejich krátké manželství až k rozchodu a symbolickému příjezdu Rimbauda do Paříže v roce 1871. Verlainovy prózy tak odkrývají nejen zlomky jeho života, ale hlavně podstatu jeho nazírání, myšlení a tvoření. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze