"Husitský král byl hned od počátku Jiráskem myšlen a také nazván "výjevy z velkého dramatu". Z dramatu zápasu o dědictví husitského odboje proti mocným tehdejšího světa a pro i nejmocnějšímu tehdy z těchto mocných, proti papeži a církvi, na prvním místě. Z bojů, jež mezinárodně vedl husitský král Jiří z Poděbrad, a doma z lidu se rodící Čeští bratří." Tak charakterisuje román Zdeněk Nejedlý, tak má být chápáno dílo o muži, o němž citují staří letopisové: "A mnoho dobrého jest učinil zemi České." V prvním díle tohoto románu doznívajícího husitství se setkáváme nejen s Jiřím, s jeho diplomacií a pacifickými snahami, ale především s lidem, jenž Jiráskovi kolem Jiříka chyběl, jímž se však čím dále tím více zabýval, takže posléze postava Jiřího ustupuje do pozadí proti věrnému, ale kritickému Palečkovi, táborskému hejtmanu Loudovi z Chlumčan, zpronevěřilému legátu Fantinovi i bratřím a sestrám rodící se a pronásledované Jednoty bratrské. V druhém svazku románu jsou tři další výjevy z "velkého dramatu". Srážka Jiříka s katolickým duchovenstvem vedeným bojovným kanovníkem Hilariem r. 1465, potom válečné tažení do Rakous, kam jde Jiří s armádou, jež je jen maličkým stínem slavných vojsk husitských, na pomoc Ferdinandovi III. proti vzbouřivší se Vídni a posléze odboj Vratislavských proti králi, odboj, v němž už jde o celistvost české koruny. I tento díl je pro národ poučným obrazem, vylíčením onoho poklesu sil ve hnutí tak mohutném, jako bylo kdysi hnutí husitské. Tento svazek zůstal nedokončen a je zároveň poslední prací, jež vyšla z Jiráskova pera. Zdroj anotace: NKP