Tak, čtenáři pozdní veršů mých, / až k nim se nakloníš / po staletích a staletích, / možná, že ucítíš, / jak smolnou vůni borovic / starého smutku dech: / ssaj tiše jej a pokorně / a dětem svým též trochu nech! (Wang Hsi-či, 321-379 po Kr.) - Jaroslav Průšek na cestu poválečnému vydání Zpěvů: "Přál bych si, aby i příští generace nalézaly v této knížce to, co jsme v ní nacházeli my, kteří jsme prožívali jednu z nejstrašnějších dob českého národa. Aby v ní nalezly životní vyrovnanost, moudrost, klid, monumentalitu a hlavně vědomí věčnosti". Zdroj anotace: Národní knihovna ČR