První český sociální román, jehož původní verse po nezdařeném pokusu o knižní vydání vycházela v Sojkově "Jasoni" r. 1859. Zachycuje problematiku padesátých let (přestože děj je zasazen do rámce doby předbřeznové), kdy doznívaly ohlasy revolučního roku 1848 a kdy u nás probíhalo ustavení moderní kapitalistické společnosti. Ústředním dějovým motivem jsou osudy členů tajného spolku, jehož posláním je osvobození českého národa a sociální proměna společnosti. Hrdinové, z nichž mnozí nesou autobiografické rysy (proletářský student Ivan Dudek, literát Dušan a j.), hynou tragicky vysílením před dosažením cíle. Přes četná slabá místa (romantická historie hraběcí rodiny Bertýnů, nerealistické vylíčení blázince, fantastická postava geniálního šílence Prokopa Vltavského a j.) je dílo cenným dobovým dokumentem. Vůdčí hrdinové, "nešťastné děti světla, jichž povolání je probouzeti ducha v prachu hynoucího", byli hlasateli snah českých radikálů: pokračovat v pražské revoluci a šířit osvětu mezi lid. (S použ. dosl.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR