Román je poslední částí triologie o legendárním kozáckém vůdci lidového hnutí, jehož cílem bylo zbavit národ příživnické šlechty a zrušit nevolnictví. Líčí nejprve úsilí cara Alexeje a jeho bojarů o zdolání Razinových vojsk pomocí skvěle vyzbrojených a vycvičených cizozemských žoldnéřů, a ukazuje sílu a bratrskou družnost prostého lidového vojska, k němuž stále přibývalo zběhů z carových služeb. Teprve zrada jednoho z Razinových esaulů zavinila porážku kozáckých vojsk u Šimbirska, kde byl vůdce zajat a v Moskvě popraven. Dílo, naps. r. 1928, je prvním sovětským historickým románem, který při popisování masového lidového hnutí vyzdvihuje jeho protifeudální třídní podklad. Spisovatel v něm zachytil vojenské nadání a statečnost lidového vůdce a demokratismus a sebeobětavost jak Razinovu, tak i ostatních účastníků povstání. Společenský a politický život bojarské Moskvy, lidové a bitevní scény, vylíčené pod vlivem histor. obrazů malíře Surikova, charakterisuje spisovatel dekorativní stylisací a mnohdy i archaisací jazyka. (S použitím S.M. Petrova: "Sovětský historický román".) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR