Zprvu autor pojednává povšechně o marx-leninském názoru na vlastnictví, o jeho vývoji a znacích v jednotlivých histor. epochách. V 2. kap. probírá vývoj v SSSR, kde diktatura proletariátu pronikavě zasáhla do vlastnic. práva a do buržoas. výrobních vztahů. Social. vlastn. se vytvářelo dvěma způsoby: 1. vyvlastňováním soukromého vlastn. statkářů a kapitalistů, čímž vzniklo vlastn. všeho lidu (státní vlastnictví) 2. cestou dobrovolného zespolečenšťování výrobních prostředků a nástrojů malovýrobců zboží, čímž vzniklo kolchozně-družstevní social. vlastnictví. Tomu odpovídají i dvě formy soc. vlastnictví. Jejich společnými a rozdílnými rysy se obírá 3. kapitola. Státní vlastn. je vyšší a převládající formou, stupeň zespolečenštění je tu zralejší, socialisticky důslednější. Krátce si autor povšiml i drobného soukromého hospodářství kolchozníků a osobního vlastnictví dělníků a zaměstnanců. 4. kap. shrnuje přednosti social. vlastn., které spolu s kolektivní prací sbližuje lidi, spojuje je a vytváří mohutné podněty společné práce. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR