"Svým učením o stranickosti literatury, o dvou tendencích v každé národní kultuře, o kulturním odkazu minulosti a o proletářské kultuře ukázal Lenin cestu rozvoje socialistické umělecké tvorby i estetiky ... Sborník shrnuje ve značné úplnosti Leninova pojednání, poznámky a výroky o problémech literatury a kultury vůbec" (z předml.). Po vstupní významné studii z r. 1905 "Stranická organisace a stranická literatura" zahrnuty jsou stati a úryvky o revolučních demokratech 19. století Hercenovi, Bělinském a Černyševském, o významu děl Saltykova-Ščedrina, L.N. Tolstého, M. Gorkého a j. Z menších vybrány jsou v kapitole "Význam pravdivosti v krásné literatuře" citáty o Uspenském, Majakovském, Barbussovi a j. Z theoretických studií jsou tu obsaženy Leninovy poznámky o národní kultuře a jazyce, o socialistické kultuře a kulturním dědictví (též známý projev o úkolech organisací mládeže) a úryvky z dopisů přátelům na okraj literatury. V připojených výňatcích ze vzpomínek na Lenina z pera N.K. Krupské, sestry Anny, M. Gorkého, K. Zetkinové a A.V. Lunačarského vyplývá, jak velký zájem měl Lenin o všechno ruské umění, zvláště o takové, které jasně obráží společenské ideje. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR