V domově seniorů se potkaly dvě ženy. Paní Miluška, jeho obyvatelka a o třicet let mladší Zuzka, pracovnice přímé péče. Postupem času zjistily, že mají hodně společného. Začaly si vyprávět své příběhy z dětství. Nakonec se rozhodly, že z nich sestaví knihu, kde se budou jejich příběhy střídat. Všechny Zuzčiny příhody doplňují vzpomínky na dětství, o kterých je možnost se dočíst v knihách "Příběhy mojí babičky" a "Tenkrát před lety. Různorodost autentických příhod z dob minulých dává knize zvláštní, nepopsatelné kouzlo. Název vystihuje pocity paní Milušky. Však si jej také vymyslela. Je v něm všechno. Protože v tom bezútěšném prožívání sklonku života, v prostředí mimo domov, si dokázala najít okamžiky, kdy byla opět dítětem. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz