Práce, výsledek několikaletého bádání, sleduje, jak byla historie přednášena, jaké překážky muselo zdolávat její vyučování, jak často i s jakým ideologickým a metodologickým odůvodněním bylo reformováno, jaké postavení zaujímalo jednak v celkovém studijním plánu, jednak mezi ostatními obory. Ukazuje, že studium zpočátku zahrnovalo světové dějiny. Teprve později přistoupilo k historii národní i k historii habsburské monarchie jako státu. Vždy však kladlo důraz na pomocné vědy historické. Neopomíjí ani pedagogické působení a vědeckou práci profesorů, ba ani jejich soukromý život. První díl zahrnuje období od r. 1746 do revoluce 1848. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR