Titulní postavou Zolova románu je lékař, přesvědčený o významu genetického výzkumu a zkoumající, jak se projevují dědičné vlivy. Pascal se snaží do tohoto projektu zapojit i členy vlastní rodiny, čímž ovšem vzniká zárodek ostrého konfliktu. Například jeho matka, pohybující se v zajetí církevních a společenských dogmat, cítí k Pascalově práci značný odpor a jakoukoli účast v jeho bádání odmítá. Do sporu mezi Pascalem a matkou zasáhne výrazným způsobem doktorova mladá neteř Klotilda, která sice na jedné straně podléhá bigotnímu náboženskému prostředí, na druhé ale přece jen dokáže připustit i uznat některé rozpory, které mezi duchovním světem a rozumovými úvahami vyvstávají. Klotilda je mnohdy jednáním a konáním svého strýce nejen zaskočena, ale i natolik fascinována, že mu začne v jeho činnosti pomáhat. Stárnoucí Pascal postupně podléhá Klotildinu mladistvému půvabu a vztah mězi oběma protagonisty se znenadání mění v ničivou vášeň. Pascal si zároveň uvědomuje, jak obtížné je skloubit harmonický soukromý život s fundovanou odbornou erudicí i s posláním, jehož cílem je korunovat vědecké dílo závažným objevem, které by přineslo prospěch celému lidstvu... Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz