Podobně jako v celé tvorbě Evy Šulcové, i zde jsou páteří celé sbírky lyrické verše, které zobrazují její nálady, prožitky a postřehy. Do autorčiných lehce tónovaných vjemů však stále častěji pronikají motivy samoty a zapomnění, obavy z toho, že do konce života času je tak málo a snad právě proto nalezneme v těchto básních i křesťanské rozjímání i rostoucí a posilující vztah k Bohu. Jednotlivá čísla jsou pak komponována v jakémsi něžném, až melancholickém smutku, který zdůrazňuje, jak nedokonalá a nedostatečná může být lidská existence, neboť ve vztahu k okolnímu světu i ke všehomíru může opravdu působit jako nepatrné a znedbatelné tančící zrnko prachu. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz