Obě rozsáhlé kompozice napsal Zelenka v rozhodujících obdobích svého života. Missa paschalis (ZWV 7) vznikla v roce 1726, kdy se u drážďanského dvora začal ucházet o místo skladatele, které ho lákalo více než dosavadní postavení hudebníka. Litaniae Omnium Sanctorum (ZWV 53) byly téměř určitě napsány roku 1735 krátce poté, co byly jeho skladatelské ambice naplněny. Kromě toho jsou tato dvě díla dalšími z početných příkladů, které vyvracejí popularizační literaturou živený dojem, že Zelenkova hudba nebyla za jeho života oceňována a že nebyla po jeho smrti hrána. Naopak, neboť prameny jak k Missa paschalis, tak k Litaniae Omnium Sanctorum, které se nacházejí mimo Drážďany, potvrzují, že Zelenkova hudba byla provozována ještě dlouho po jeho smrti až do 19. století. Missa Paschalis je relativně raným příkladem ucelené slavnostní mše v Zelenkově tvorbě. Z nejnovějšího výzkumu autografu partitury vyplývá, že Zelenka závěrečné části Missa paschalis přepracoval. Je zřejmé, že změnil názor na závěr části Osanna a vložil tam překrásné Benedictus pro sólový soprán. Během 18. století byla Missa paschalis široko daleko jednou ze Zelenkových nejčastěji provozovaných mší. Drážďanské jezuitské Diarium podává velmi zřetelné svědectví o původu vzniku Zelenkovy kompozice Litaniae Omnium Sanctorum. Jeho zhudebnění tohoto sáhodlouhého textu je nejstarším příkladem litanií, které mezi stovkami sakrálních skladeb uvádí katalog hudební sbírky drážďanské královské kaple pořízený v roce 1765. Vedle několika kompozičních manýr, které jsou jeho vlastní (někdy se hovoří o “zelenkismu”), se zde objevují i nové prvky, jak je přinesl vývoj na počátku třicátých let 18. století. Jsou patrné v nádherných sólových áriích a ansámblech, projevují se bohatým používáním rozmanitých artikulací, široké škály dynamiky a obligátní ornamentikou v nejvyšších orchestrálních a sólových vokálních hlasech. Zelenkův autograf partitury Litaniae Omnium Sanctorum je dnes v Drážďanech nezvěstný. Naštěstí se opisy Zelenkových Litaniae z 19. století zachovaly v Praze. Jeden je v současné době v archivu Pražské konzervatoře. Dalším pramenem z 19. století je opis z roku cca 1850, který je dnes uložen v Hudebně-historickém oddělení Národního muzea – Českého muzea hudby v Praze. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU