Román, psaný v první osobě, je obrazem citového a mravního života a vývoje mladé dívky - příslušnice české národnostní menšiny, žijící od dob pobělohorské emigrace v Polsku a přesídlivši po revoluci 1945 do českého pohraničí. Dívka, stejně jako ostatní rodiny přesídlenců hluboce nábožensky založená, se v novém prostředí cítí z počátku osamocena. Denní události a těžké začátky pohraniční vesnice chápe nejprve citově a podle zásad křesťanské morálky. Poznává však, že k tomu, aby byly odstraněny hlavní příčiny rozporů mezi lidmi - sobectví, hrabivost a záškodnictví - nestačí víra v Boha, ale kritický a třídně nesmiřitelný postoj, víra ve schopnosti lidí, v soudržnost dělníků všech národností a důvěra k nejspolehlivějšímu zastánci práv malých národů - k Sovětskému svazu. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR