Autor rozdělil svou sbírku do čtyř oddílů, přičemž celý tento cyklus zarámoval bilanční básní Vody Lužnice, zamýšlející se nad uplynulým životem a zároveň i odkazující na jeho rodný kraj. Tomkovy verše jsou psány kultivovaným jazykem, který mnohdy záměrně sklouzává až k prozodické podobě a tvaru. Samotný titul pak symbolicky zdůrazňuje autorovu snahu zastavit se a z hloubi paměti vyvolat vzkazy, které by nastolily v duši klid a vyrovnání. Uzlové písmo představuje pro Tomka především nitě osudu, // jež tu a tam se lámou. Avšak vzpomínky, jež se vybaví v okamžiku, kdy autor hladí uzly na šňůře a jeden po druhém přebírá, nepřinášejí pouze úsměv a radost, ale i hořkost a tíseň, bolest a smutek, neboť i tyto pojmy patří k lidské existenci. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze