Kniha vypráví životní osudy Edgara Brichty, narozeného v roce 1930 v židovské rodině v Bratislavě. Po vypuknutí války na podzim roku 1939, kdy se situace pro osoby židovského původu v Československu ještě více zkomplikovala, se Edgarovi rodiče dozvěděli o možnosti poslat svého syna do tehdy neutrálního Norska. O čtyři roky mladší sestra Vera byla na cestu příliš malá. Dohromady odjelo z Československa do Norska 37 dětí. Edgar byl umístěn u manželského páru v Bergenu v západním Norsku. V dubnu 1940 však obsadili Němci i Norsko a v roce 1942 bylo také zde přikročeno k zatýkání a deportacím židovského obyvatelstva. Edgarův pěstoun se navíc stal členem Národního sjednocení – norské národně-socialistické strany – a záhy byl Němci dosazen na místo starosty v obci Laksevag nedaleko Bergenu. Jak je možné, že židovský chlapec přežil druhou světovou válku v rodině předního nacistického činitele? Jeho pěstoun byl nejen kolaborant, ale také přesvědčený antisemita a s Edgarem měl několik konfliktů, nicméně paralelně mezi nimi vzniklo silné osobní pouto. Důležitou roli v Edgarově osudu sehrála také pěstounka, která se o politiku nijak nezajímala, a několik dalších osob, jež Edgarovi během války i později pomáhaly. Po podepsání míru se Edgar rozhodl k návratu domů. Důvodem byla jeho snaha najít své rodiče a sestru. Po dlouhém a složitém pátrání se mu podařilo zjistit pouze to, že se v roce 1942 dostali v jednom transportu do Osvětimi, kde také zahynuli. Edgar žil po skončení války chvíli v Československu. Zde se v sionistickém táboře v Bratislavě připravoval na emigraci do Izraele, na poslední chvíli se však rozmyslel a po složitých jednáních se vrátil do Norska. V té době už byl jeho norský pěstoun odsouzen za vlastizradu. Edgar udržoval s pěstouny kontakt až do jejich smrti v 90. letech Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz