Dílo, vydané původně r. 1862, obsahuje 17 životopisů význačných osobností českého písemnictví od Krameria po Sabinu. J.E. Sojka (1826-1887) patřil k družině J.V. Friče, r. 1848 bojoval na barikádách, později se však zpronevěřilpokrokovému hnutí a skončil jako služebník Vídně. Životopisy jsou psány s hlediska radikálních demokratů r. 1848 a vyzdviženy jsou v nich pokrokové tradice českých dějin. V knize je podán první životopis B. Němcové, obšírně jepojednáno o K. Havlíčkovi, který je kritisován s hlediska radikálů, vysoce je hodnocen K. Sabina, který byl patrně spoluautorem některých částí knihy. Ukázána je bída a hlad českých spisovatelů, vykořisťovatelství nakladatelů a povýšenost tehdejší měšťácké společnosti. Svým celkovým zaměřením je kniha protestem proti mdlobě a poraženectví, které se rozmáhalo v českém písemnictví v době stoupajícího útisku. Obsah: V.M. Kramerius. J. Jungmann, V. Hanka, V.Krolmus, V.Kl. Klicpera, J. Kollár, Fr. Palacký, P.J. Šafařík, Fr.L. Čelakovský, J.K. Tyl, Fr.J. Rubeš, K.J. Erben, K.H. Mácha, B. Němcová, J.P. Koubek, K. Havlíček, K. Sabina. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR