Sokrates měl dvě ženy, Myrtó a Xantipu, to je věrohodně doloženo. Zatímco Myrtó zůstala jen jako pouhé jméno v historických pramenech, o Xantipě kolují téměř dva tisíce let neprokázané pověsti. Xantipa - stará hádavá žena - je ještě dnes synonymem pro zlou, hašteřivou ženskou, která svému muži dělá ze života peklo. Ale nemohlo tomu být jinak? Nemohla tato nálepka vzniknout na základě našeho obrazu Sokrata, filozofa, jenž miloval krásné chlapce a doma měl starou babu? Pochybnosti přinejmenším získala archeoložka a spisovatelka Maria Regina Kaiserová, když v Platonově Faidonu objevila pasáž, která popisuje poslední setkání Sokrata s jeho ženou ve vězení, kdy Xantipa držela na rukou svého nejmladšího synka. Takže stará v den smrti téměř sedmdesátiletého filozofa být určitě nemohla a patrně ani peklem na nebi, neboť Sokrates podle Platona starostlivě prosil svého přítele Kritona, aby ji v pořádku dopravil domů. Tento rozpor tvořil výchozí bod pro mnohaleté autorčiny rešerše k tomuto románu a pro fantazii vypravěčky, jejíž snahou bylo předložit nový obraz Xantipy, čtrnáctileté aristokratky, kterou stárnoucí, plešatý, zanedbaný syn kameníka fascinoval nikoli svými filozofickými rozhovory, ale obdivovala na něm především jeho charisma, jímž proslulý filozof působil na ženy, muže a mládež své doby všeobecně. Na pozadí bojů o Syrakusy vystupují v knize doložené i fiktivní osoby stejně jako mýty, zvyky a tehdejší podřízené postavení ženy, z něhož se Xantipě, krásné Sokratově nevěstě, podařilo vymanit a stát se později jeho ženou. Je to příběh neobyčejné lásky a emancipace v Athénách klasického věku, který se i tak totiž mohl odehrát.. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz