V neklidné době se Jindřich v roce 1236 ožení s nejkrásnější ze čtyř dcer Raymonda Berengera IV., hraběte z Provence, a v manželství s ní nachází veliké osobní štěstí. Královna mu během času porodila pět dětí, z nichž nejstarší Eduard je oběma rodičům nejbližší. Aby mohl milovanou manželku zahrnout přepychem a splnit všechna její náročná přání, zvyšuje Jindřich daně a upřednostňuje její příbuzné při obsazování výnosných funkcí, což se nelíbí ani šlechticům, ani poddaným. Královnina neoblíbenost stoupá a brzy dochází k nepokojům, jejichž iniciátorem a vůdcem je králův švagr Šimon z Montfortu. Dochází k otevřenému střetnutí, v němž shodou náhod král podlehne a je i s Eduardem zajat na Montfortově sídle. Montfortovo vítězstvá má za následek zřízení prvního parlamentu v Anglii, který podstatně omezuje královu moc. V následujícím období se slabý král stane zcela závislý na Eleanoře a ta se stane vůdčí osobností nejen v rodině, ale i v celém království. Po Jindřichově smrti zůstala u Eduardova dvora s titulem královna matka a posledních dvacet let života strávila v klášteře, kde také roku 1291 zemřela. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz