V Harlekýnových milionech stejně jako v předchozích Hrabalových prózách Postřižiny a Krasosmutnění se opět shledáme s maminkou, ne sice krásnou a mladou, ale stále dychtivou života, s tatínkem Francinem i se strýcem Pepinem. Setkáváme se s nimi již zastiženými stářím, zbavenými dřívějších radostí, ale i starostí. Dojati je sledujeme ve zcela jiném světě, do něhož se uchýlili. Je to především maminka, jejímaž očima se díváme po domově důchodců, umístěném v krásném zámku, po rozlehlém parku a po všem, co ji nyní obklopuje. Spolu s ní se ve vzpomínkách vracíme i zpět do milovaného městečka, zpět do pivovaru, k dějům dávno minulým, o nichž nám vypráví se stejným temperamentem jako ve své mladosti, jež však nazírá již pohledem prohloubeným poznáním prožitých let. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz