Špeciánovy texty hledají náměty především v pozorování drobných epizod, v útržcích rozhovorů, jež jsou někde zaslechnuty, v řeči či příhodách lidí, jež denně potkáváme. Autor rovněž kriticky vnímá až přetechnizovanou tvář současného světa, v jejímž důsledku nastupuje odcizení, citová absence i neschopnost komunikace. Ve Špeciánově pojetí se ovšem nehroutí pouze emocionální vazby, ale i logické zákonitosti. A tak zdánlivě absurdní tvrzení, obsažené v titulu, náhle začíná mít své opodstatnění, neboť nejen na střídačce hokejistů, ale vlastně všude se bude nacházet stále více a více jedinců, kterým život nepřinese uspokojení a jejichž rezignace či znechucení s daným stavem věcí se projeví jen tím, že plivou, i když plivat nechtějí. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze