Meditativní verše s jinotaji, v nichž je zašifrováno hodnocení života a v nichž se klade otázka smrti. Verše vycházejí z obrazu poledního žhavého dne na pasece, kde dozrávají červené jahody, a z obrazu prázdné koncertní síně, ve které zhasínají světla a ve které zní neslyšný potlesk. Autor zakládá své básně na asociaci představ, vyhýbá se tradičním poetismům, využívá slov cizích a tím i neotřelých.