Vzpomínková próza ruského básníka a disidenta podává autentické svědectví ze sovětských trestních táborů v 60. a 70. letech 20. století. Básník Vadim Nikolajevič Delone míval konflikty se sovětským režimem od raného mládí. Zásadní konflikt však nastal roku 1968, kdy se jedenadvacetiletý student spolu se sedmi dalšími představiteli ruského kulturního života vydal na Rudé náměstí vyjádřit svůj protest proti sovětské okupaci Československa a jeho vlast jej za to odměnila téměř třemi lety v trestních táborech. V této vzpomínkové próze se soustředí na svou trestaneckou zkušenost v ťumenských lágrech, zvláště na plastické vykreslení nejrůznějších charakterů, s nimiž se za ostnatými dráty setkal - podobně jako F.M.Dostojevskij ve svých Zápiscích z Mrtvého domu. Na něj i na další velké ruské autory se Delone ve svém textu odkazuje, vzpomínky prokládá svými i citovanými verši. Knihu dále doplňuje poměrně obsáhlá fotografická i dokumentární příloha. Deloneho vzpomínky nejsou pouhým sledem barvitých portrétů jeho spoluvězňů, v nichž se mu podařilo živě vylíčit jejich charaktery a vztahy mezi nimi a výstižně vyjádřit samotnou tíživou atmosféru v lágru. Autor mezi řádky podává také rozbor strategie policejního státu při pronásledování svých neposlušných občanů. Zápisky jsou proložené verši, včetně těch, které psal na zakázku spoluvězňů pro jejich manželky. Vše je vyprávěno lehce, živým jazykem, jenž nepostrádá vězeňský slang, vulgarismy, ale i vytříbený styl. Kniha je doplněna o archivní dokumenty týkající se demonstrace a následného soudu s jejími účastníky a rovněž o fotografickou přílohu z Deloneho života. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz