Čtyři povídkové soubory, v nichž v pestrém sledu se vedle sebe ocitají nejrůznější prostředí, nejodlišnější postavy i líčení nejroztodivnějších událostí, představují značnou část autorova uměleckého vývoje. Od ideově nenáročných, tematicky však barvitých a efektních povídek, jejichž umělecká cena tkví především ve vybroušeném a esteticky působivém podání (Baltazar, Perleťová schránka, Studně svaté Kláry), dospěl autor až k mistrovství charakteristickému nejen dokonalostí formální, ale i obsahovou, ve které dovedl spojit filosofickou hloubku s duchaplným vtipem a bystrým psychologickým postřehem (Sedm žen Modrovousových). Zdroj anotace: Národní knihovna ČR