Publikace ověřuje filosofický argument, platící celé století, že celkový obsah tekutin zůstává v těle konstantní, že tedy musí existovat nějaký regulační systém. Zkoumá způsob signálu na slezinu, jak reguluje solné exkrety. Experimentální materiál ukazuje, že signál je vaskulární i tubulární. Detailně pojednává o existenci natriuretických a antinatriuretických peptidových hormonů, získaných z hypothalamu. Zabývá se novými důkazy týkajícími se fyziologické regulace příjmu soli ústy, otázkami hypertenze a různými druhy zmrhané soli.