Konkrétní historický materiál jako podklad obecnějších úvah o místě Moravy v českých dějinách, o nutnosti pochopení jejího zvláštního postavení a zejména proti časté provincionalizaci moravských dějin. Autor vychází z řady historických pramenů, zejména z Kosmy a jeho pokračovatelů. Práce zahrnuje období od vymření Mojmírovců (poč. 10. stol.) po 80. l. 12. stol., kdy Morava získává postavení markrabství. Výklad vychází z širších souvislostí v rámci středoevropského prostoru (zejména vztahy k říši a papežskému stolci ). V úvodu je zpracován přehled české historiografie věnované moravským dějinám. Jádro publikace tvoří popis přemyslovské vlády v zemi, její počátky, období česko-polského soupeření o nadvládu v regionu i období, kdy se Morava stává přirozenou součástí českého prostoru, ale neztrácí svou národní svébytnost. Moravská knížata vládnou na svých údělných knížectvích (Olomouc, Brno, Znojmo) na základě rozhodnutí Břetislava I. o tzv. seniorátu (v zemi vládne nejstarší příslušník rodu). Zvláštní kapitola je věnována olomouckému biskupství a biskupu Jindřichu Zdíkovi, který položil základy fungující církevní správy na Moravě. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz