Jan Novák se zajímal a studoval veškerá náboženství; jako bývalý žák jezuitského gymnazia však pociťoval křesťanství jako nejpřirozenější. Právě skladby z jeho posledního kompozičního období patří k oblasti křesťanské víry. V „Hymni christiani“ si skladatel vybral, s výjimkou poslední věty, texty spočívající na antické metrice, které rytmicky zjednodušil dle církevní hudební tradice. „Hymni christiani“ jsou zřejmým křesťanským protikladem k pětivětému cyklu „Odae“, komponovanému na pohanské texty římského básnika Horáce. Pozoruhodně začíná tento cyklus jásavým „Alleluia perenne“ (Věčné Alleluia). Asklepiadeický rytmus se zde nachází ve zjednodušené formě 4/8 taktu. Následuje hymnus „Iesu corona virginum“ ve vroucím tónu, připsaný Sv. Ambrožovi v ambrožských dimetrech: jambický rytmus těchto veršů z rané křesťanské doby je působivě nahrazen 6/8 taktem. Nápěv na Sv. Jana od Paula Diakona z 8. století „Ut queant laxis“ se uplatnil v hudebních dějinách prostřednictvím Guida z Arezza (11. století), který svým žákům pomocí tohoto hymnu upřesnil názvy jednotlivých stupňů stupnice: ut (později do), re, mi, fa, sol, la, (solmizace). Novák používá vlastní melodii dle tohoto principu. „Stabat mater“ je zhudebněna na verše známé středověké předlohy. Z celého díla čiší duch hlubokého křesťanského mysticismu. V poslední větě „Stabat mater“ se interpretovi i posluchači otevírá monumentální znázornění historie ukřižování. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU