Rozmáchlým stylem, jemuž se zdarem sekunduje i zhuštěný počet výrázů v jednotlivém verši, navazuje Armand zcela zřetelně na klasické surrealistické tradice. Navíc dokáže využít i bohatého, až expresivního jazyka, v němž je zakotven smysl pro imaginaci a představivost. Tento způsob tvorby pak Armandovi umožňuje, aby ve svých textech zobrazil chaos, zmatek a neklid současného světa. Jeho neuspořádanost zachycuje také prostřednictvím filozofických básnických úvah, v nichž se často zamýšlí nad zápasy o čistotu svědomí, nad rozporuplnými názorovými střety či nad bolestným hledáním pravé podstaty přítomnosti člověka na této planetě. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz