Když Jan Šmíd 1. října 1945 na vojenský výcvik nastupoval, nevěděl, co písmeno -J- na povolávacím lístku vlastně znamená. Kdyby mu už tenkrát někdo řekl, že je to jezdectvo a co ho všechno čeká, raději by z vlaku ještě za jízdy vyskočil. Ne že by ke zvířatům neměl kladný vztah, ale koně mu pro svou velikost přece jen trochu naháněli strach. Byla mu přidělena kobylka Tisa, bývalá parkurová skokanka a po jejím boku prožil těch pět převážně zimních měsíců (říjen 1945-únor 1946). Právě Tisa v něm zapálila celoživotní lásku ke koním. Příjemným a vtipným oživením této knihy je i to, že vzpomínky autor píše střídavě za sebe a za svou milovanou kobylku. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze