V r. 1847 vydal N.V. Gogol v Moskvě knihu "Vybraná místa z korespondence s přáteli", v níž se zřekl své dřívější tvorby a dovršil svůj přechod na posice tmářské reakce a ochránce carského trůnu. Kniha, která vyzněla v neomalenou obranu a přímo v oslavu nevolnictví, carského samoděržaví a pravoslavné církve, se hluboce dotkla Gogolova ctitele a kritika Bělinského. Jeho "Dopis Gogolovi" je nejen kritikou předsmrtných názorů Gogolových, nýbrž i drtivou kritikou celého tehdejšího sociálního a politického pořádku. Gogol "pod rouškou náboženství a pod ochranou knuty hlásá lež a nemravnost". jeví se jako "kazatel knuty, apoštol nevědomosti, hlasatel obskurantismu a tmářství, velebitel tatarských mravů". Dopis, rozšiřovaný v opisech, se stal přímo bojovým programem ruské demokracie let čtyřicátých až padesátých. Český překlad následuje za ruským originálním textem. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR