Všechny známé civilizace se už od dávnověku věnovaly pozorování noční oblohy. Zaznamenávaly pohyby hvězd, které považovaly za bohy na nebesích. Kromě náboženských interpretací tato pozorování sloužila i praktickým a životně důležitým věcem - určení slunovratu, stanovení záplav na Nilu, námořní navigaci, vývoji kalendáře apod. Autor dokazuje, že rozvoj vědy na základě těchto poznatků podpořila myšlenka, že svět stvořil jediný Bůh, který lidskou inteligenci vytvořil tak, aby byla schopna pochopit fungování přírody i vesmíru. Tato jednotící myšlenka je obsažena jak v židovské víře, tak v křesťanství i islámu. Zejména vznik islámu znamenal značný pokrok v rozvoji vědeckých poznatků. Autor dokazuje rovněž silný přínos církevních škol a institucí k rozvoji poznání a tvrdí, že bez náboženského vědomí by věda asi nikdy nevznikla. Zdroj anotace: MLP