Patočka navazuje na dva hlavní představitele fenomenologické filosofie (Heideggera a Husserla) a na tomto základě vytváří vlastní fenomenologický koncept (asubjektivní fenomenologii). Snaží se rozvíjet fenomenologii jako filosofii, která se nezabývá pouze detailními analýzami, ale klade si otázky po celkovém smyslu filosofie a vědy. Snaží se prosazovat jako živá duchovní aktivita. První díl obsahuje texty z raného období (před 2. světovou válkou). Obsahuje text autorovy doktorské dizertace (Pojem evidence a jeho význam pro noetiku), která se soustřeďuje na kritiku novověkých racionalistických a empirických názorů na jistotu poznání a problém pravdy. Další část knihy tvoří docentská habilitační práce (Přirozený svět jako filozofický problém), ve které se Patočka zamýšlí nad krizí člověka moderní doby, který žije ve dvojím světě - světě vědeckých konstrukcí a světě přirozeném. Závěr tvoří několik drobnější textů z období okupace a několika poválečných let. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze