Hlavním tématem práce je diskurs, jeho charakteristiky a místo v kontextu komunikativně orientované lingvistiky. V první části se autor zabývá pojmy textu a diskursu v historické perspektivě (Sokratova metoda vedení dialogu, antická rétorika, Gramatika z Port-Royalu, W. von Humboldt atd.). Všímá si pragmatických definic textu, v nichž spatřuje mezičlánek v procesu přechodu od jeho statického pojetí k dynamickému, tj. k diskursu. Diskurs chápe jako jednotu textu, komunikační situace a lidského faktoru. Ve druhé části autor analyzuje jev autoreference diskursu. Východiskem je zde Peircova sémiotika a Jakobsonova koncepce šiftrů, tj prostředků odkazujících v diskursu k mluvčímu a komunikační situaci. Předmětem zájmu je zde kategorie osoby, zejména osobní zájmena a jehich funkce, dále prostředky kategorie času a prostoru a také modu. Třetí část je věnována problematice typologie diskursu. Za základ univerzální klasifikace komunikačních aktů autor považuje Bachtinovu teorii řečových žánrů. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU