Předkládaný svazek Východoevropských studií ruší některá omezení uplatňovaná v minulém svazku a rozšiřuje sféru přispěvatelů i tematický záběr až za hranice literatury 20. století, a to ve smyslu obohacení o literární přístup nejen o problematiku estetickou a sémantickou, ale i o kulturně-historickou či obecně psychologickou (v otázkách identity a autenticity lidského i etnického vědomí)a regionálně-teritoriální. Úvodní studie tohoto svazku je věnována apokryfní literatuře u A. M. Remizova a v kontextu i u jiných autorů. Ze studií osobností je to Ivan Bunin, Valerian Pidmohylný, Nikolaj Jevreinov, kterému předchází rozsáhlá studie o ruské divadelní scéně a jejích nových formách včetně hudební avantgardy (ve smyslu emanciapace zvuku). Z dalších témat experimentální novela v díle Mikoly Chvylového, srovnávací studie Zamjatin a Zoščenko díly dvacátých let, antiutopie u Zamjatina a Witkiewicze, otázka alternativních světů Bulgakovova románu Mistr a Markétka, metafora jakožto překladatelský problém u Zabolockého, dvě studie k Nabokovově dílu. Mezi závěrečné přspěvky náleží poznámky k textu, který dosud nebyl publikován a podroben náležité reflexi - jde o Formalistickou školu a dnešní literární vědu ruskou od Romana Jakobsona (1935). Poslední literárněvědný příspěvek se zabývá převážně ruským symbolismem. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze